Revoluce v Podunají: Reformy Marie Terezie a Josefa II.

Osmanská hrozba a nutnost reforem

Osmanská říše představovala pro Evropu po staletí hrozivou sílu. Její expanze na Balkán a do střední Evropy vyvolávala obavy z expanze islámu a ohrožení křesťanského světa. Pád Konstantinopole roku 1453 do rukou Turků znamenal pro Evropu šok a zdůraznil naléhavost reforem. Střet s expanzivní Osmanskou říší odhalil slabiny tehdejšího uspořádání Evropy. Roztříštěnost křesťanských států, jejich vzájemné spory a zastaralé vojenské taktiky je stavěly do nevýhodné pozice.

Nutnost reformy se projevovala ve všech sférách. Vojensky bylo nezbytné modernizovat armády, zavést novou taktiku a zajistit větší spolupráci mezi státy. Politicky bylo klíčové posílit centrální moc a omezit moc feudální šlechty. Ekonomicky bylo nutné najít nové zdroje příjmů pro financování armády a obrany. Osmanská hrozba tak paradoxně přispěla k urychlení změn, které vedly k formování moderních evropských států.

Centralizace státu a daňové reformy

Když se podíváme na historii, národní shromáždění hrálo klíčovou roli v procesu centralizace státu, což mělo přímou souvislost s daňovými reformami. No a právě národní shromáždění často schvalovalo zákony, které vedly k posílení centrální vlády - ta pak potřebovala stabilní prachy na svoje fungování, však víte - armáda, silnice a tak. Tyhle reformy, co národní shromáždění prosazovalo, vedly k lepšímu vybírání daní a taky k omezení moci těch místních pánů, co si mysleli, že jim patří svět. Postupně se zaváděly nový druhy daní - z příjmu, z majetku nebo třeba spotřební, a taky se vylepšovaly způsoby, jak je vybírat. Dá se říct, že tohle všechno pomohlo vytvořit moderní stát, jak ho známe dneska.

Povinná školní docházka

V České republice je povinná školní docházka dána školským zákonem a vztahuje se na všechny děti s trvalým pobytem na území ČR. Povinnost plnit povinnou školní docházku začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šesti let věku, pokud mu není povolen odklad, a trvá 9 let, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne 17. roku věku.

Povinnou školní docházku lze plnit:

denní formou vzdělávání v základní škole,

denní formou vzdělávání v přípravné třídě základní školy,

formou individuálního vzdělávání.

Dítě, které dosáhne šesti let věku v době od 1. září do konce daného kalendářního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyvinuté a požádá-li o to jeho zákonný zástupce.

Zákonný zástupce dítěte je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce a dbát na to, aby dítě docházku řádně plnilo.

Když vaše dítě chodí za školu, může to skončit až u městského soudu v Praze nebo jiného soudu. Je to fakt průšvih, podobně jako když nemáte čestné prohlášení opuštění okresu. No a když dítě nemá omluvenku nebo jiný doklad, může to bejt pěknej malér. Městský soud v Praze tohle řeší docela často, protože záškoláctví je přestupek jako hrom. A věřte mi, že městský soud v Praze umí být v těchhle věcech dost přísnej - můžou vám napařit tučnou pokutu, jak zákonnému zástupci, tak i tomu malému záškolákovi. Prostě musíte mít všechny papíry v pořádku, jinak jsou z toho jen problémy a tahanice.

Regulace církevního vlivu

Vliv církve na společnost je komplexní téma s dlouhou historií. V moderní demokratické společnosti je snaha o rovnováhu mezi svobodou vyznání a nezbytností zabránit nadměrnému vlivu jakýchkoli institucí, včetně církví, na stát a jeho občany. Regulace církevního vlivu se proto zaměřuje na oblasti, kde by mohlo docházet ke střetu zájmů nebo k omezování svobodných práv a voleb jednotlivců.

Mezi typické oblasti regulace patří financování církví, vzdělávání, otázky manželství a rodiny, a působení církví ve veřejném prostoru. Státy a společnosti volí různé modely regulace, od striktní oddělení církve od státu až po systémy, kde církev hraje významnou roli ve veřejném životě.

No jasně, když se podíváme na různý modely regulace, tak musí sedět s demokratickýma zásadama, podobně jako to bylo už v ústavě 1960. I když ústava 1960 měla svoje mouchy, základní práva a svobody jsou prostě základ, na kterej nemůžeme zapomenout. Je to jako když se koukáte na ústavu 1960 - některý věci se změnily, ale ochrana lidskejch práv musí bejt vždycky na prvním místě, ať už je doba jakákoliv.

Zrušení nevolnictví a roboty

Zrušení nevolnictví a roboty v českých zemích představovalo zásadní zlom v dějinách. Císař Josef II. svým patentem z roku 1781 zrušil nevolnictví, čímž osvobodil miliony sedláků od dědičné závislosti na vrchnosti. Mohli se svobodně stěhovat, vzdělávat se a věnovat se řemeslům. Robotní povinnosti, tedy nucená práce na panských pozemcích, však přetrvávaly. Ty byly zrušeny až revolučním rokem 1848. Zrušení roboty znamenalo konec feudálního systému a otevřelo cestu k moderní společnosti založené na svobodné práci. Tento proces neprobíhal bez problémů a napětí mezi sedláky a šlechtou přetrvávaly. Přesto znamenalo zrušení nevolnictví a roboty zásadní krok k emancipaci venkovského obyvatelstva a rozvoji kapitalismu v českých zemích.

Josef II. - osvícenský absolutismus

Když se podíváme na dějiny, tak období Jagellonců v Čechách bylo úplně jiné než vláda Josefa II. Ten vládl v duchu osvícenského absolutismu s heslem "vše pro lid, nic skrze lid". Na rozdíl od Jagellonců v Čechách, kteří byli spíš takoví umírnění, Josef II. zaváděl reformy jako divej. No a zatímco Jagellonci v Čechách vládli docela mírně, tenhle panovník měnil úplně všechno - zrušil nevolnictví, zavedl toleranční patent pro různý náboženství a předělal školství i soudy. Chtěl všechno centralizovat a poněmčit, což se nelíbilo ani šlechtě, ani obyčejnejm lidem. I když se mu dost lidí stavělo na odpor, prosadil si svý reformy, který monarchii pořádně změnily. Jeho vláda se považuje za vrchol osvícenství u nás.

Odpor šlechty a omezení reforem

Josef II. byl sice osvícený panovník s vizionářskými reformami, ale jeho snahy o modernizaci habsburské monarchie se setkaly s odporem šlechty. Šlechta, zvyklá na svá staletí trvající privilegia, vnímala centralizační a egalitářské reformy jako ohrožení svého postavení a moci. Zejména nepopularní byly reformy rušící nevolnictví a zavádějící náboženskou toleranci. Šlechta se obávala ztráty levné pracovní síly a oslabení svého vlivu na venkově. V Uhrách vyvolaly reformy otevřenou revoltu, která donutila Josefa II. k ústupkům. Odpor šlechty a následné nepokoje tak značně omezily dopad a rozsah reforem osvícenského panovníka.

Dlouhodobý dopad na české země

Když se podíváme na historii Česka, vidíme, že to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Průmysl a zemědělství se měnily jak na běžícím pásu, lidi se stěhovali do měst a vznikaly nový průmyslový oblasti. No a historie Česka se pěkně podepsala i na dopravě - hlavně ta železnice, ta spojila všechno se vším a obchod jen vzkvétal. Ve školách se taky nezahálelo, chtěli, aby lidi uměli číst a psát a zvládli ty moderní výzvy. Kultura? Ta jela na plný pecky, všichni byli zapálený do českýho jazyka a historie Česka obecně. Jo, někdy to drhlo a byly z toho sociální a ekonomický trable, ale nakonec to všechno dalo základ týhle moderní společnosti, co tu máme dneska.