Mezopotámie: Kolébka Civilizace

Kolébka civilizace

Termín "kolébka civilizace" se často používá pro oblast starověké Mezopotámie, území mezi řekami Eufrat a Tigris, v dnešním Iráku a Kuvajtu. Právě zde se zhruba před 6000 lety začaly rozvíjet jedny z prvních civilizací, včetně Sumerů, Akkadů, Babylóňanů a Asyřanů. Tyto kultury přinesly světu řadu inovací, jako je písmo, matematika, astronomie, zákoníky a monumentální architektura. Díky úrodné půdě a rozvoji zemědělství se v Mezopotámii dařilo obchodu a řemeslům, což vedlo k rozvoji měst a vzniku prvních státních útvarů. I když se dnes tato oblast potýká s mnoha problémy, její historický význam jakožto kolébky civilizace zůstává nesporný.

Sumerské městské státy

Sumer, nacházející se v jižní Mezopotámii (dnešní Irák), byl kolébkou jedné z nejstarších civilizací světa. Od 4. tisíciletí př. n. l. se zde rozvíjely sumerské městské státy, z nichž každý byl centrem politické, náboženské a ekonomické moci. Mezi nejvýznamnější patřily Ur, Uruk, Lagaš, Eridu a Kiš.

Každý stát spravoval král, považovaný za prostředníka mezi lidmi a bohy. Srdcem města byl chrámový komplex zasvěcený patronátnímu božstvu. Sumerské městské státy prosperovaly z rozvinutého zemědělství, řemesel a obchodu.

Rivalita mezi městy vedla k častým konfliktům o zdroje a nadvládu. Tato nestabilita nakonec umožnila vzestup Akkadské říše, která si Sumer v 24. století př. n. l. podmanila. I přes zánik politické nezávislosti zanechala sumerská kultura nesmazatelný otisk v oblasti písma, literatury, architektury a zákonodárství.

Akkadská říše a Sargon Veliký

Akkadská říše, první starověká říše v Mezopotámii, vzkvétala ve 24. a 23. století př. n. l. Založil ji legendární král Sargon Veliký, jehož původ halí tajemství. Sargon, jehož jméno v překladu znamená "pravý král", sjednotil rozdrobené městské státy Sumeru a vytvořil centralizovanou říši. Hlavním městem se stal Akkad, jehož přesná poloha dodnes není známa. Akkadská říše se vyznačovala silnou armádou, která Sargonovy nástupce dovedla k expanzi na jih do Sumeru a na sever do Sýrie a Anatolie. Akkadská kultura, ovlivněná sumerskou tradicí, se rozšířila dobytými územími. Akkadština se stala úředním jazykem a ovlivnila vývoj dalších semitských jazyků. Po necelých dvou stoletích nadvlády Akkadská říše zanikla, pravděpodobně v důsledku klimatických změn, vnitřních nepokojů a nájezdů okolních kmenů. Přesto odkaz Sargona Velikého a jeho říše přetrval a inspiroval generace vladařů v Mezopotámii.

Babylonská říše a Chamurapi

Babylonská říše, starověká říše v Mezopotámii, dosáhla svého vrcholu za vlády krále Chammurapiho (vládl přibližně v letech 1792–1750 př. n. l.). Chammurapi, proslulý svým zákoníkem, sjednotil většinu Mezopotámie pod babylonskou nadvládu. Jeho zákoník, vytesaný do kamenného sloupu, je jedním z nejstarších dochovaných právních dokumentů a poskytuje cenné informace o tehdejší společnosti.

Chammurapiho zákoník zahrnoval zákony týkající se obchodu, rodiny, zločinu a trestu. Prosazoval princip odvety "oko za oko, zub za zub", ale také zavedl systém soudů a soudců. Babylonská říše pod Chammurapiho vládou prosperovala, s rozvinutým zemědělstvím, obchodem a kulturou. Babylón, hlavní město říše, se stal významným centrem tehdejšího světa.

Asyrská říše a její expanze

Asyrská říše, rozkládající se v severní Mezopotámii, je známá svou expanzivní politikou a vojenskou silou. Od skromných počátků v raném 2. tisíciletí př. n. l. se Asyřané postupně stali dominantní mocností starověkého Blízkého východu. Jejich vzestup byl umožněn kombinací faktorů, včetně strategické polohy, rozvoje železné metalurgie a organizované armády. Asyrští králové, jako například Tiglatpilesar III. a Aššurbanipal, vedli dobyvačné tažení do všech směrů, podmaňovali si sousední národy a rozšiřovali hranice říše. Expanze dosáhla vrcholu v 7. století př. n. l., kdy se Asyrská říše rozkládala od Egypta na jihu po Arménii na severu. Tato říše, známá svou krutostí a násilím, se nakonec zhroutila pod tíhou vlastních ambicí a povstání podrobených národů.

Novobabylonská říše a Nebuchadnezzar II.

Novobabylonská říše, známá také jako Chaldejská říše, se zrodila z popela Asyrské říše a rychle se stala dominantní silou starověkého Blízkého východu. V jejím čele stál ambiciózní a schopný Nebuchadnezzar II., panovník, který zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách. Jeho vláda, trvající přes 40 let, byla obdobím nebývalého rozkvětu a expanze. Nebuchadnezzar II. rozšířil hranice říše do nebývalých rozměrů, dobyl Judské království a zničil Jeruzalém, čímž uvedl do pohybu babylonské zajetí Židů. Jeho jméno se stalo synonymem pro moc a bohatství, ale také pro krutost a despotismus. Kromě vojenských tažení se Nebuchadnezzar II. proslavil i jako velký stavitel. Z jeho iniciativy povstaly v Babylóně monumentální stavby, včetně legendárních Visutých zahrad, jednoho ze sedmi divů starověkého světa. Jeho panování představuje vrchol novobabylonské moci a kultury, období, které dodnes fascinuje historiky a archeology.

Pád Babylonu a perská nadvláda

V roce 539 př. n. l. se zdánlivě nedobytný Babylon, hlavní město Novobabylonské říše, otřásl pod náporem perských vojsk vedených Kýrem Velikým. Babylonská říše, ačkoliv mocná, se potýkala s vnitřním napětím a nespokojeností, čehož Kýros mistrně využil. Perská armáda odklonila tok řeky Eufrat, která chránila Babylón, a vnikla do města během slavnosti, kdy se obyvatelé oddávali bujarým oslavám. Pád Babylonu znamenal konec Novobabylonské říše a začátek perské nadvlády, jež se rozšířila na rozsáhlém území Blízkého východu. Kýrova politika se odlišovala od jeho předchůdců. Místo násilí a útlaku zvolil Kýros vstřícný přístup k dobytým národům, čímž si získal jejich loajalitu. Umožnil návrat Židům z babylonského zajetí do Jeruzaléma a podporoval obnovu jejich chrámu. Perská říše pod Kýrovou vládou a jeho následníků se stala příkladem efektivní správy a tolerance, čímž položila základy pro rozkvět kultury a obchodu.