Anglická revoluce: Krvavá lázeň, která změnila monarchii navždy
Počátky konfliktu
Kořeny anglické revoluce, bouřlivého období v 17. století, sahají hluboko do předchozích desetiletí. Napětí mezi panovníkem a parlamentem narůstalo, přičemž jádrem sporu byla otázka moci a náboženství.
Stuartovští králové Jakub I. a Karel I. věřili v božské právo králů, koncept, který jim dával absolutní moc a stavěl je nad parlament. Tento absolutistický přístup se střetl s rostoucí mocí a sebevědomím parlamentu, který hájil svá tradiční práva a privilegia, včetně kontroly nad daněmi.
Náboženské rozdíly dále prohloubily krizi. Rostoucí puritánské hnutí v rámci anglikánské církve kritizovalo katolické prvky v církvi a usilovalo o její další reformu. Stuartovci, kteří sympatizovali s katolicismem, se stavěli proti těmto snahám a snažili se prosadit uniformní náboženskou praxi.
Karel I. se v roce 1629 rozhodl vládnout bez parlamentu, čímž zahájil jedenáctileté období personální vlády. Během této doby se snažil posílit svou moc a prosadit svou náboženskou vizi. Jeho kroky, včetně zavádění nových daní a pronásledování puritánů, vyvolaly vlnu odporu a nespokojenosti.
V roce 1640 byl Karel I. kvůli nedostatku financí a povstání ve Skotsku nucen svolat parlament. Toto rozhodnutí se ukázalo být osudným. Parlament, posílen veřejnou podporou a odhodláním prosadit svá práva, se postavil králi, čímž zahájil řetězec událostí, které vyústily v občanskou válku a zásadně změnily anglickou společnost.
Období občanské války
Počáteční fáze anglické revoluce, trvající zhruba od roku 1642 do roku 1646, je známá jako období občanské války.
V tomto období se Anglie rozdělila na dva hlavní tábory: parlamentaristy, kteří podporovali Parlament a omezení moci krále Karla I., a royalisty, kteří stáli na straně monarchy.
Napětí mezi králem a Parlamentem vyvrcholilo v srpnu 1642, kdy Karel I. vztáhl na Parlament prapor. To znamenalo začátek otevřeného konfliktu. Parlamentaristé, vedeni vojenským stratégem Oliverem Cromwellem, se střetli s royalisty v sérii bitev, které zpustošily zemi. Cromwell vytvořil disciplinovanou armádu, známou jako New Model Army, která se ukázala být pro royalisty nad síly.
V bitvě u Marston Mooru v roce 1644 a následně v bitvě u Naseby v roce 1645 Cromwell a jeho armáda drtivě porazili royalisty. Král Karel I. byl zajat a uvězněn. Období občanské války skončilo v roce 1646 kapitulací posledních royalistických pevností.
Ačkoliv boje utichly, politické napětí přetrvávalo. Období občanské války znamenalo konec absolutní moci panovníka v Anglii a položilo základy pro další fáze revoluce, které vyústily v krátkou, ale významnou éru republiky.
Vláda Olivera Cromwella
Po popravě Karla I. v roce 1649 se Anglie stala republikou, známou jako Commonwealth. V čele stál Oliver Cromwell, vůdce parlamentní armády, který se stal lordem protektorem. Cromwellova vláda byla poznamenána náboženským napětím a politickou nestabilitou. Cromwell, oddaný puritán, zavedl přísná morální pravidla a omezil aktivity anglikánské církve. Jeho politika se setkala s odporem jak ze strany monarchistů, kteří toužili po návratu krále, tak i ze strany radikálních skupin, jako byli levellery a diggeři, kteří usilovali o větší sociální a politickou rovnost.
Cromwellova vláda byla také poznamenána válkami. Musel čelit povstáním v Irsku a Skotsku, které se stavěly proti jeho autoritě. V Irsku Cromwell vedl brutální tažení, které si vyžádalo mnoho obětí a zanechalo trvalé jizvy na irské společnosti. V oblasti zahraniční politiky Cromwell dosáhl úspěchů, když porazil nizozemské loďstvo a posílil anglickou námořní moc. Jeho vláda však byla od počátku křehká a po jeho smrti v roce 1658 se republika brzy zhroutila.
Anglická revoluce nebyla jen bojem o moc, ale i střetem idejí, které formovaly budoucnost nejen Anglie, ale celého západního světa.
Zdeněk Bělohradský
Restaurace Stuartovců
Období anglické revoluce v 17. století a restaurace Stuartovců na trůn v roce 1660 jsou pro anglické dějiny klíčové. Po popravě krále Karla I. v roce 1649 a období republiky pod vedením Olivera Cromwella se země zmítala v nejistotě a nestabilitě. Restaurace, tedy návrat Stuartovců na trůn v osobě Karla II., slibovala obnovení pořádku a stability.
| Vlastnost | Anglická revoluce | Francouzská revoluce |
|---|---|---|
| Období | 1642-1688 | 1789-1799 |
| Hlavní představitelé | Oliver Cromwell, Karel I. | Maximilien Robespierre, Ludvík XVI. |
| Výsledek | Založení konstituční monarchie | Zrušení monarchie, nastolení republiky |
Pro mnoho obyvatel představovala restaurace úlevu a naději na návrat k tradičním hodnotám. Karel II. byl vnímán jako legitimní dědic trůnu a jeho nástup byl vítán s nadšením. Období restaurace ale zároveň znamenalo i návrat k některým praktikám a institucím, které revoluce svrhla.
Restaurace Stuartovců tak byla komplexním procesem s dalekosáhlými důsledky pro anglickou společnost a politický systém. Na jedné straně přinesla tolik potřebnou stabilitu, na straně druhé ale znamenala i kompromis s některými aspekty starého režimu.
Slavná revoluce 1688
Slavná revoluce roku 1688, známá také jako "bezkrevná revoluce", představuje klíčový moment anglických dějin 17. století, úzce spjatý s předchozími revolučními událostmi. Zatímco anglická revoluce (1642-1651) a následné období interregna vedly k popravě krále Karla I. a nastolení republiky pod vedením Olivera Cromwella, revoluce v roce 1688 se odehrála v reakci na snahy krále Jakuba II. o nastolení absolutismu a katolické víry v Anglii.
Jakub II., bratr Karla II., se po nástupu na trůn v roce 1685 střetl s odporem parlamentu i široké veřejnosti. Jeho snahy o prosazování katolicismu a potlačování protestantské církve vyvolaly vlnu nevole. Krize dosáhla vrcholu narozením Jakubova syna a dědice trůnu, čímž se rýsovala hrozba katolické dynastie. V reakci na to se skupina vlivných šlechticů obrátila s žádostí o pomoc na Viléma Oranžského, protestantského vládce Nizozemí a zetě Jakuba II.
Vilém Oranžský se s vojskem vylodil v Anglii a s podporou části armády i obyvatelstva donutil Jakuba II. k útěku do Francie. Tímto takřka nenásilným aktem, který si vysloužil přízvisko "slavná revoluce", došlo k zásadní změně na anglickém trůnu.
Důsledky pro Anglii
Anglická revoluce a následné otřesy 17. století měly pro Anglii dalekosáhlé důsledky. Změnily politickou krajinu, zpochybnily tradiční mocenské struktury a zanechaly trvalý dopad na anglickou společnost. Jedním z nejvýznamnějších důsledků bylo svržení monarchie a nastolení republiky. Poprava Karla I. v roce 1649 znamenala radikální odklon od staletí trvající tradice a vyslala šokové vlny celou Evropou. Ačkoliv byla monarchie později obnovena, revoluce navždy změnila vztah mezi panovníkem a parlamentem. Parlament si vydobyl větší pravomoci a jeho role v řízení země se stala nezpochybnitelnou.
Revoluce také vedla k hlubokým náboženským změnám. Období puritánské vlády za Olivera Cromwella přineslo přísnější morálku a omezení anglikánské církve. Po restaurování monarchie sice došlo k určitému uvolnění, ale náboženská tolerance se stala důležitým tématem. Revoluce také urychlila sociální a ekonomické změny. Vzestup obchodu a podnikání vedl k růstu bohatství a moci nové třídy obchodníků a podnikatelů. Tato nově nabytá prosperita však nezasáhla všechny vrstvy společnosti a nerovnost se stala zdrojem napětí. Anglická revoluce 17. století tak zanechala trvalý otisk na anglické společnosti, politice a kultuře. Její odkaz je patrný dodnes v podobě parlamentní demokracie, náboženské tolerance a dynamického ekonomického systému.
Dopad na svět
Anglická revoluce 17. století nebyla jen vnitřní záležitostí Anglie. Její dopad se rozšířil daleko za hranice ostrovního království a ovlivnil politické myšlení a události v celé Evropě a v zárodcích i v Severní Americe. Poprava krále Karla I. v roce 1649 šokovala evropské panovnické rody a vyslala jasný signál – i král může být souzen a potrestán lidem.
Revoluce a následné období republiky pod vedením Olivera Cromwella vedly k rozvoji anglického námořnictva a obchodu. Anglie se stala významnou námořní velmocí, což jí umožnilo expandovat do zámoří a položit základy britského impéria. Zároveň se z Anglie stávalo útočiště pro náboženské menšiny pronásledované v jiných částech Evropy.
Myšlenky revoluce, jako je idea občanských práv a svobod, se šířily Evropou a inspirovaly reformní hnutí. Filozofové jako John Locke, kteří se revoluce účastnili nebo byli jejími svědky, formulovali teorie o přirozených právech a společenské smlouvě, které ovlivnily osvícenství a později i americkou a francouzskou revoluci.
I když byla monarchie v Anglii nakonec obnovena, revoluce zanechala trvalé dědictví. Posílila pozici parlamentu a omezila moc panovníka. Položila tak základy pro rozvoj konstituční monarchie a parlamentarismu, které se staly vzorem pro mnoho dalších zemí.
Publikováno: 28. 07. 2024
Kategorie: historie
